Očkování – šokující fakta, o kterých se nepíše

Úvaha

Minulý týden jsem se v jedné restauraci stal svědkem rozhovoru dvou maminek. Pohupujíc kočárkem se svou ratolestí jednou rukou, s cigaretou v druhé ruce (i když restaurace měla část pro nekuřáky, maminky si, pro mne z nepochopitelných důvodů, sedly do kuřácké), obě vášnivě debatovaly o tom, jaké očkování už stihly svým maličkým dopřát a jaké jim určitě ještě nechají dát.  Protože jejich kamarádka Tereza, ta, co si koupila den super sporťák za těch sedmadvacet tisíc, nechala svého Lukáška očkovat snad proti všem nemocem, co existují. Tak to ony přeci musí udělat to samé. A když je teď v módě těch několik očkování v jedné dávce, alespoň to budou  mít rychle za sebou.
Řeknu vám, bylo mi z toho jejich rozhovoru všelijak. Vždyť tyhle maminky přistupují k očkování podobně, jako ke koupi značkových dudlíků nebo oblíbené dětské výživy, na kterou zrovna viděly reklamu v televizi. Je sice pravda, že každá maminka chce pro své dítě to nejlepší, ale tyhle dvě byly v projevech své lásky absolutně vedle. Ani trochu netušily, jak moc mohou svým dětem ublížit.Vlastně mi jich bylo i líto. Říká se, že nevědomost hříchu nečiní. A to je v tomto případě ten kámen úrazu.
Problém je totiž v nedostatečné informovanosti o očkování jako takovém.

Většina z nás má ještě v paměti zprávu, která  před čaasem proběhla médii. Týkala se rozhodnutí nejvyššího správního soudu, který dal zapravdu rodičům, kteří odmítali povinné očkování svých dětí. Tato informace rozvířila emoce veřejnosti natolik, že jsme se mohli setkat jak s názory souhlasnými a tento verdikt soudu  nadšeně vítajícími, tak s názory, na kterými zůstal rozum stát. Asi nejvíc mě  nadzvedly ze židle výroky, jak jsou takoví rodiče nezodpovědní a sobečtí, snad to jsou dokonce nějací fanatici…

Nezodpovědní v čem ?

V tom, že se snaží chránit zdraví svých dětí přirozeným způsobem, správnou životosprávou, zdravým životním stylem, pohybem a že tak podporují jejich imunitní systém a využívají pak jeho přirozené vnitřní síly ? Jsou to totiž většinou lidé, kteří si dají práci třeba s tím, aby vybírali potraviny s co nejmenším počtem „éček“ a nekvalitních náhražek, lidé, kteří se zajímají  o to, co nás pojí s přírodou, které jsme součástí, studují, jak naše tělo funguje, co mu škodí a naopak potřebuje a taky co je nutné pro to udělat. Vědí, že pro zdravý vývoj jejich dětí je důležité bezpečí rodiny a harmonické a stabilní sociální prostředí. To všechno stojí čas, peníze a námahu. Ale oni to dělají rádi, protože zdraví svých  blízkých jim za to určitě stojí. To určitě od nich není sobecké. A také to nejsou žádní fanatici, protože jich znám dost a vím, že jsou to lidé řídící se obyčejným selským rozumem.
Přes tak často proklamovaný zdravý životní styl zůstává všechno pouhou frází, jakmile někdo příliš vybočí z řady. Je vlastně za svůj zodpovědný přístup ke zdraví pranýřován. Kdo ale určuje, co je a co není zodpovědný přístup ?

Když pomineme diskutabilní oprávněnost vakcinace proti některým nemocem, které žádnou hrozbou nejsou a nebudeme teď brát v úvahu zbytečné zatěžování imunitního systému našich maličkých, faktem zůstává, že veřejnost je dlouhodobě utvrzována v přesvědčení, že co pan doktor řekne, je svaté. A když je navíc každý z nás prostřednictvím nejrůznějších médií dennodenně masírován reklamami na očkování proti tomu či onomu, na podvědomé úrovni se vytváří názor, pak přesvědčení, nakonec víra. Víra v to, že očkování je nutnost, že pan doktor má určitě pravdu. Vždyť to samé říkali taky v televizi a psali v novinách.
Tato víra je ovšem slepá.

Často je totiž všechno jinak, než věříme, často nám přijde zatěžko uvěřit novým poznatkům, často raději lpíme na nesprávné představě o světě, jen abychom nemuseli měnit svůj postoj. Je to pohodlnější.

Co tedy dělat – neočkovat ? A podstupovat riziko onemocnění ?

Naopak – výzkumy v zemích, kde očkování není povinné, ukazují, že neočkované děti mají ve srovnání se stejně starými spolužáky lepší vnímavost a pohyblivost, dokážou se lépe vyjadřovat, jsou bystřejší, jsou vzácněji nemocné, soustředěněji se učí, vystupují sebevědoměji, jsou vytrvalejší a rychleji se uzdravují.
Další průzkumy ukázaly, že víc jak polovina neočkovaných dětí neměla žádnou dětskou nemoc, méně než 30% z nich mělo někdy plané neštovice (většina z nich jen slabě), méně než 6% mělo zarděnky nebo spalničky a ještě menší počet měl příušnice nebo černý kašel.
Nemoci jsou sice nepříjemné, ale mají také zároveň podpůrnou a pomocnou funkci. Umožňují tělu očistit se zevnitř, posilují imunitní systém a jsou právě u dětí spojeny s osobním vývojovým pokrokem. Navíc nemoci se většinou do 2-3 týdnů vyléčí, zatímco poškození očkováním si každý nese doživotně.

Dnes si málokdo dokáže představit, že by se neočkovalo vůbec. Přitom jedním z údajů, které se moc nezveřejňují, je fakt, že mnoho chorob zřetelně ustoupilo už dávno předtím, než se začalo s očkováním proti nim. Například hromadné očkování proti tetanu začalo počátkem 70-tých let 20. století, ale přitom úmrtí na tuto nemoc klesalo už dávno předtím a to zhruba o 60% každých deset let. Ve stejné době se začalo s očkováním proti spalničkám a přitom od začátku 20. století jejich výskyt strmě klesal a snižoval se každých deset let o téměř 50 % ! Zlepšení byla tedy s jistotou způsobena jinými faktory, jako například lepšími životními podmínkami, hygienou a především lepším zásobováním potravinami.
A s celou řadou dalších onemocnění – dětská obrna, černý kašel, záškrt... - to bylo podobné.
(Zdroje:The informed Parent, www.informedparent.co.uk/mmr.html;  Statistisches Bundesamt Wiesbaden Gruppe VII D; International  Mortality Statistics, 1981)

Přeci jen se však blýská na lepší časy a samotní odborníci veřejně přiznávají, co se ví už dávno. Příkladem může být novelizace vyhlášky ohledně povinného očkování proti tuberkulóze v naší republice:
"Dlouhá léta se ve světě ví, že na rozdíl od jiných očkování očkovací látka proti tuberkulóze nedokáže spolehlivě zabránit onemocnění, a navíc je její aplikace provázena vysokým výskytem komplikací. To vše za situace, kdy výskyt tuberkulózy v ČR je prakticky jeden z nejnižších v Evropě, nutně musí vést k přehodnocení názoru na toto očkování," píše se v důvodové zprávě k vyhlášce.
"Plošné očkování novorozenců proti tuberkulóze by se mělo zrušit. Jsem o tom stále víc a víc přesvědčen. Komplikace převažují nad benefity," řekl ještě před definitivním zrušení tohoto očkování předseda vakcinologické odborné společnosti Roman Prymula.

Dnes víme, že toto očkování bylo již zrušeno.

Když už necháte své dítě očkovat, zamyslete se na dalším aspektem: kterápak maminka přemýšlí nad rozdílem mezi monovakcínou a kombinovaným očkovacími látkami např. hexavakcínou ? Kterýpak z rodičů či lékařů zodpovědně sleduje a hlásí negativní reakce na očkování ? A právě u dětí je na místě maximální opatrnost zvláště v případech, kdy je dítě jakkoliv nemocné, ať už je to rýma, kašel, ušní infekce, nebo případy, kdy se dítě v nedávné době zotavilo z nemoci. Negativní reakce na očkování pak může být důležitým signálem, že „něco je špatně“. Pokud se však tyto symptomy podcení a následuje další očkování, nejhorší variantou jsou ty kombinované, může dojít k tak vážným poruchám, jako jsou záchvaty, křeče, ztráta vědomí, dýchací potíže a další. Mnohem vážnější je ale poškození trvalejšího charakteru  jako hyperaktivita, autismus, poškození mozku (postvakcinační encefalopatie), mentální retardace a dokonce syndrom náhlého úmrtí dítěte.
Kdyby tohle všechno věděly ony dvě maminky, jistě by k očkování změnily svůj přístup.

Každý rok je americkému Úřadu pro dozor nad potravinami a léky (FDA) hlášeno obrovské množství nepříznivých reakcí na očkování, i když podle dr.Davida Kesslera, dřívějšího ředitele FDA, je hlášeno jen asi jedno procento vážných případů. Zbývajících 99%  potíží lékaři prostě nenahlásí. Přesto na odškodnění tohoto jednoho procenta byla v posledních letech vyplacena částka přesahující jednu miliardu dolarů. (Zdroj: National Vaccine Injury Compensation Program, Monthly statistics report,November 10,1999)

Dlouhodobé účinky všech očkování jsou neznámé. Obzvláště děsivé jsou známky toho, že očkování může ničit nezralý imunitní systém malých dětí. Byly zveřejněny studie dokládající, že po očkování je oslabena ochrana proti onemocněním. Snížení obrany těla může pak být zodpovědné za nové druhy autoimunitních onemocnění.
 
Řeknu vám, že je to velice smutný pohled, když k nám do poradny přijdou rodiče s dítětem, které bylo ještě do tří let naprosto v pořádku a z ničeho nic se u něj projevila mentální retardace nebo epilepsie. Naštěstí dnes existují možnosti, jak provést základní detoxikaci organizmu a výrazně tak zdravotní stav dítěte zlepšit. Je to proces náročný, ale výsledek stojí  za to.

Zajímavé je také pozorovat argumenty skalních zastánců očkování. Přestože se často jedná o lékaře, polovičatost jejich vysvětlení a jejich argumentů vyvolává podezření, že snad lobují za nějaké farmaceutické firmy. I to není vlastně nic nového pod sluncem. Všichni máme v čerstvé paměti aféru s očkováním proti prasečí chřipce. Jakou celosvětovou vlnu strachu se podařilo vyvolat a kolik vyhozených  milionů jenom u  nás ten humbuk stál, ví dnes už každý.
V čem tkví ona polovičatost ?
Při zdůrazňování neškodnosti očkování se téměř vždy mluví o vakcinační látce jako takové. O virech, někdy dokonce mrtvých (tzv.pasivní očkování) a tedy bezpečných, ale nikdy o přídavných látkách. Tušíte, z čeho všeho se skládají a jaký je jejich původ ?

Víte, že škodlivé látky jako např. formaldehyd je sice v nábytku zakázán, ale v očkovacích sérech povolen ? Že přídavná látka fenolová červeň je v potravinách také zakázána, ale v očkovacích sérech opět povolena ? Kromě jiných složek jsou v očkovacích sérech i nervové jedy jako rtuť a sloučeniny aluminia. Séra rovněž obsahují znečištění z živých substrátů – opičí ledviny, kuřecí embrya, lidské plodové buňky, geneticky změněné kvasničné buňky a další. Dětská očkovací séra navíc obsahují někdy mnohonásobek složek očkovacích sér pro dospělé. Na příbalovém letáku séra přitom NEMUSÍ (podle platné vyhlášky !?!) být uvedeny všechny obsažené látky !

Nechci lékařům a zastáncům očkování sahat do svědomí, ale určitě by nebylo na škodu, aby si občas zopakovali slova Hippokratovy přísahy, kterou by se měly ve své práci řídit.  „Nemocné budu léčit podle svého nejlepšího svědomí a schopností k jejich užitku a prospěchu…Nedám se pohnout od nikoho, ať je to kdokoliv, abych mu podal smrtící lék…“

Ačkoliv nás za chvíli čeká opět pravidelné přesvědčování o tom, jak je vhodné nechat se očkovat proti sezónní chřipce, z průzkumů vyplývá, že lékaři a zdravotní sestry patří mezi nejméně očkované osoby. (Zdroj: Associated Press, 9.10.1997)
O čem pak to asi svědčí ?
Místo očkování se raději zaměřme na jiný způsob posilování imunitního systému. Třeba i tím, že neočkovaný organizmus má mnohem větší šanci uzdravit se přirozenou silou. Jak říká výše zmíněný Hippokratus : „ Medicus curat, natura sanat.“ – Lékař léčí, příroda uzdravuje.

Ing. Dušan Sedlák

Doporučená literatura :

Dr.med.Gerhard Buchwald : Očkování obchod se strachem
Neil Z.Miller : Co možná  nevíte o očkování
Robert S.Mendelson : Jak pečovat o zdraví dítěte…navzdory vašemu lékaři