V době, kdy se vehementně snažíme zbavit lidstvo závislostí na alkoholu a drogách, přehlížíme a tolerujeme skutečnost, že mladí lidé stále ještě považují cigaretu za jakýsi symbol dospělosti a osobní svobody. K prvnímu “šluku“ se mnozí z nich nedostanou obvykle jako náctiletí, ale mnohdy dokonce už jako děti. A výsledek? Závislost, jdoucí ruku v ruce s bezohledností a lhostejností vůči okolí.

Ceny tabáku nic nezmění

Nic na tom kupodivu nemění ani skutečnost, že ceny za tabákové výrobky neustále stoupají. Kuřák si na konci roku spočítá, že za prokouřené peníze mohl mít letos splacenou televizi nebo rodinnou dovolenou, zkrátka je evidentní, že si finanční zátěž způsobenou kouřením obvykle uvědomuje. Sám se pak pokouší situaci řešit naráz a radikálně, ale opakované selhávání při odvykacích pokusech pak vede ke stresu, který kuřák řeší opět cigaretou. Podle statistik v naší zemi, stejně jako “zapřísáhlý pivař“ nepřestane chodit do své hospůdky, ať se pivo zdražuje sebevíc, i mnohý kuřák přiznává, že vysoké ceny cigaret ho zkrátka neodradí.

Děti s cigaretou – běžný jev?

Statistiky a odborné výzkumy mnohé napovídají, ve většině případů jsou doslova šokující. Poprvé se děti setkávají s cigaretou a zkoušejí kouřit už v deseti letech, někdy dokonce dříve, například už v osmi letech. Za takové čtyři roky, tedy ve věku dvanácti let má už dítě vypěstovanou docela slušnou formu závislosti, a to i přesto, že začalo na jediné, ale pravidelné cigaretě týdně.

A jak takového mladého kuřáka motivovat k tomu, aby s kouřením skončil? Dost těžko, vzhledem k tomu, že takové argumenty, jako je dopad na fyzické zdraví nebo možné problémy v partnerském vztahu, nebudou v tak útlém věku považovány za důležité.

Kouření je byznys

Smutný a směšný byl i výsledek pokusu naší vlády o zavedení nekuřáckých restaurací a jiných provozoven společného stravování u nás po vzoru jiných evropských zemí. Akce skončila směšným fiaskem. Majitelé podniků byli k tomuto kroku vyzváni nepovinně, a proč by někdo z nich riskoval ztrátu většinové, kuřácké klientely.

Kuřácké prostory v některých provozovnách plní svůj účel, ale v mnohých případech jsou řešeny tak, že se tu člověk pasivnímu kouření stejně nevyhne. A tak se to celé smetlo ze stolu jako ne snad špatný, ale v Čechách neuskutečnitelný nápad. Stojí za tím samozřejmě nezanedbatelný přínos prosperujícího tabákového průmyslu, ale to už je jiná kapitola.

Ještě dlouho proto nejspíš budeme svědky toho, jak si kuřácká skupinka v restauraci vychutnává svou potřebu v oblacích modrého dýmu, hned vedle stolu rodiny s malými dětmi. Nechceme tak házet všechny kuřáky do jednoho pytle, bohužel těch, kteří se nezabývají tím, jestli někoho kouřením obtěžují, je velké množství.